16. - 18. den - CAMINO

16. den 13.6.2019, 11. Den Camina O Cadávo - Castroverde, 8,1 km

Ráno pomalé vstávání, hluboké hovory se Suzanou u snídaně. Máme dnes "odpočinkový" den, pouhých 9 km, které hravě do oběda zvládneme. Čekáme, než otevřou municipal albergue, je to moderní bezpodlažní budova na kraji města v zeleni, první taková, co jsme potkali. Mám očekávání jaký to bude odpočinek a koriguju sebe, že je to pořád s Lukášem, v unaveném stavu atd. Zajdu nakoupit a při příchodu je již otevřeno. Paní se taky může s Lukyho zvencnout, ale později je to spíš nepříjemné, vymýšlí aktivity co Luky nechce, musím odmítat čokoládu a lízátko pro něj atd. Zvládnu vykomunikovat pokoj pro invalidy a tak jsme sami, jupí. Luky ťape s hůlkama o sto šest až do stavu, kdy se rozbrečí u hůlek, že už nemůže, ale nepustí se jich. Odpoledne na chvilku hluboce usne a my máme pozdní oběd. Zdá se že bude spát, tak posílám i Ondru, ale za chvíli už ta blonďatá hlava je ve vertikální poloze a tak se s nim jdu projít, ať Ondra něco naspí. Strávíme chvíli na hřišti a obejdeme město, Ondra se mohl dost prospat. Večer se na chvilku vyměníme, mám prostor pro rychlé nakreslení obrázku, zápisky už nestíhám. Jsem unavená, ale zvládnu to neventilovat. Pár slov s ostatními poutníky, ale mnoho jich tu není a nálada je taková Erasmová, přesto mě to na chvilku táhne povídat, italsky. Naštěstí v noci se docela vyspíme.

17. den 14.6.2019, 12. Den Camina Castroverde - Lugo, 21,4 km

Ráno vyspává náš princ až do 8mi. Máme pěknou snídani ze včerejšího nákupu a pak se vydáme na cestu. Dnes dojdeme do velkého města Luga. Sešli jsme z hor a najednou placatá krajina, jiná energie. Já mám dnes pocit, že chci dojít brzy tak, abych si mohla odpočinout, když to včera nevyšlo, což je docela těžká startovací pozice do dne. Bojuji s různými emočními vlnami z toho pramenícími. Komunikace, Ondra a pohyb nakonec pomáhají. Jdeme chvilku každý sám, Ondra se šel podívat ještě na zaniklou vesnici. Má to úplně jinou energii, než jít s rodinou, připadám si vlastně dost obyčejně a nezajímavě :). Kempujeme a vaříme na cestě mezi loukami, konečně svítí sluníčko a hřeje! Zvedám nás, pocit, že chci čas pro sebe, mne ovlivňuje a máme to ještě dost daleko. Začínám z toho být otrávená, ale výše zmíněná komunikace s Ondrou a práce s energií nás vyžene na jeden zátah 12 km až do Luga! Posledních pár kilometrů už jsme utahaní, ale Luky zrovna spí a tak zastavovat stejně nemá smysl. Na albergue se potkáme s 2 češkami, které jsme dnes míjeli a ubytujeme se na pokoji se Suzanou. Pan domácí si hraje venku s Lukášem ;). Jupí, jsme tu a odpočíváme!

18. den 15.6.2019, 13. Den Camina Lugo - Castrelo, autem

V noci mi přijde, že Luky žhne a mě tečou nudle, ráno vypadáme oba hodně použitě. Po snídani se rozhoduji, že je čas na opravdový odpočinek. Díky Google translatoru se domluvíme s panem domácím, že pro nás přijede kdosi autem a ubytuje nás v samostatném pokoji, kde můžeme odpočívat. Myslíme si, že nás pán veze z Camina pryč, ale ukázalo se, že to je albergue, kam bychom dnes došli. Super! Pán měl trochu italsko-rumunský styl řízení a tak Lukáš zvracel, fakt mu dnes nebylo dobře. V poledne jsme se dostali na pokoj a vlastně zbytek dne já a Lukáš jsme proleželi v posteli. Já jsem si vzala nějaký španělský paralen a Lukymu dáváme Enhydrol. Navečer fakt žhne a tak nám Suzana, co sem dnes doťapala po svých, půjčuje od místňačky teploměr a Pán přiváží ibalgin pro děti. Jelikož má Luky 39°C, použijeme ho a jdeme spát.