22. - 23. den - CAMINO

22. den 19.6.2019, 17. Den Camina Arzua - Pedruzo, 20,1 km

Ondra se necítí moc dobře ale vyrážíme. Dnes ač už jsme napojení na camino frances a del Norte, povede se nám jít docela s málo lidmi, někdy i sami. Přichází spousta mrholivých přeháněk celý den, je to tak limitně na pláštěnku nebo bez, tak nandaváme a sundaváme, jako spoustu jiných dní...

Stavíme v obskurním baru s popsanými lahvemi, je tu málo lidí. Ondra se snaží zarezervovat ubytko v Pedruzu ale není to jednoduché. Docela otravující činnost, sjíždět v telefonu jednu albergue za druhou, zlaté Camino primitivo.

Doklepneme 12 km do Pedruza, kde kroužíme a hledáme místo na spaní. V městské albergue nám dávají samostatný pokojík. Mám radost, ušetříme dost peněz. Alberue je teda nic moc, kuchyň bez ničeho ale zvládneme si dát večeři díky ešusu, který celou dobu táhnu.

Navečer přijde na popovídání na chvíli Suzana, kterou jsme zase dohonili a která je ubytována naproti. Pěkné popovídání.

Snad Dobrou noc!

Dobrá noc teda nebyla, dlouho do noci rámus!!! :(

23. den 20.6.2019, 18. Den Camina Pedruzo - Santiago, 17,8 km

Ráno v 8 naběhne uklízeč a vyhazuje nás. Je pravda, že jsme jako vždy poslední, ale nenecháme se moc vycukat, v klidu dojíme a v 9 odcházíme ještě do baru pro kafe.

Má to takovou zajímavou příchuť, už jen pár kilometrů od Santiaga, kolemjdoucí poutníci tam dnes dojdou, my nevíme, podle časování se rozhodneme. Míjí nás hodně baťůžkářů, co si dávají nalehko jen závěrečnou část. Na nějaký miminí zvuk, popřípadě zvuk úžasu, co to má Ondra na břiše, už jsme mírně alergičtí. Tato etapa už je spíš "na dojití". Taky natáhneme krok a odpočíváme u baru až po 14 kilometrech, kdy se Luky prospí. Otravuje tu nějaké auto s tlampačem, naštěstí ne celou dobu. Máme svou obvyklou dlouhou přestávku, během níž se vystřídá několik skupinek lidí. Pak jdeme a zkoušíme zamluvit hostel v Santiagu, což chvíli zabere ale povede se. Na Monte Gozu, vyhlídce na Santiago, skoro nikdo není, využívám chvíle a únavy a plácnu s sebou na chvíli na karimatku. Podřimování na louce s lehkým vánkem jsem si přála celou dobu, ách! Luky je dneska hodně v pohodě, dokonce ani ráno neplakal a mohli jsme balit, užíváme si to. Jdeme obkouknout sochy poutníků a Ondra vzpomíná na svou pouť před 6ti lety. Pak už sklouznem do Santiaga a ubytováváme se na hotelu ještě před centrem. Tak jsme tu!

Večer jdeme před katedrálu a pak pro certifikáty. Ještě že tu je naše Brazilka Suzana, máme velmi nadstandardní služby a nejlepší je nemuset čekat tu obrovskou frontu! Před katedrálou se všichni fotí. Tak to je to místo, kam všichni chodí!

Fanfáry se nekonaly, opravdu to je a bylo více o cestě samotné, než dojít před Katedrálu, je před ní hodně lidí a já se na ní takto neumím soustředit i když bych si to přála.

Lukýno už dlouhou dobu nespal, jsem z toho nervózní a tak jdeme na hotel, aby si mohl lehnout tam, vypadá to, že venku je moc podnětů na usnutí. Usne těsně před hotelem a tak ho jen odložíme a jdeme na hotelovou večeři. Jsem bohužel hodně unavená, jinak juu, večeře ve dvou. Akorát jsem dojedla, když se Luky vzbudil. Šli jsme spát všichni.