24. - 28. den - po Caminu

24. den 21.6.2019, Santiago

Probouzíme se na hotelu v Santiagu a v klidu beze spěchu a balení vstáváme. To je změna! Dáváme si v hotelu snídani a zamlouváme si do pondělí byt přes Abnb! Jupí!

Balení, nákup Ondrových plavek a hop před katedrálu. Chtěla jsem tam pobýt, ale je tam tak živo, že je moc podnětů, hlavně Lukáš zase až doteď nespal, takže uspání na prsu před katedrálou vzdávám, jdeme i s batohy do Creperie, co poradila Suzana, a tam konečně usíná. Než jsme jí našli, to byl taky boj. Najíme se výborně! Luky se vzbudí při odchodu.

Přejdeme do svého bytu, kde nás aplikace naviguje a dveře se otevírají telefonem. Velmi futuristické. Byt je krásný a čistý, máme radost a můžeme spočinout místo zítřejšího obvyklého ranního balení. Chvilku upadám do spánku a Ondra jde s Lukym na hřiště, co je přímo před domem.

Pak se jdeme projít do města, navštívíme katedrálu vevnitř, je to silný monent, zapalujeme svíčku.

Luky už zase dlouho nespal, v tom městě v nosítku mu to asi moc nejde. Rychle nakupujeme už za breku a doma hned usíná. My dáváme ještě večeři.

Luky si ve Španělsku asi zvyknul na sladké, když máme zmrzlinu, ryčí a chce taky.

25. den 22.6.2019, Santiago - výlet do A Coruňa

Zvolili jsme jednodenní výlet na pobřeží k majáku. Naštěstí tento vlak jede ze Santiaga chvilku, oproti tomu z Madridu do Ovieda! Jdeme procházkou od nádraží k pobřeží, je to docela pár pěkných kilometrů, ale asi jsme zvyklí z Camina :-) Cestou je pěkné hřiště v přístavu, kde je Luky s místními španělskými dětmi.

Maják je na magickém místě, na vyhlídce je to parádní, odpočíváme, podřimujeme, díváme se na moře a předpokládáme, že bude Lukáš spát, ale nic. Tak se zvedáme k návratu. V nosítku usíná. Zastavili jsme se u boční plážičky, škoda že počasí není ke koupání.

Ve městě jsme potkali prodavače svatojánského kvítí a nějaký Španělský filharmonista nám vysvětluje, co se s nimi dělá a kdy se voda z něj stane magická. Tak si kvítí kupujeme a rituál v bytě pak uděláme.

Večerní nákup a vaření doma, v teplíčku, v pohodičce...

26. den 23.6.2019, Santiago

Ráno jdou kluci na procházku a já jsem si vyjednala a dovolila 2 hodiny pro sebe. Jdu v klidu před katedrálu, kde bych chtěla malovat. Začínám, vnímám hodně ruchu a hluku, rozjíždí se to pozvolna ale dostávám se do procesu a maluji velmi intenzivně, nevnímám ruchy a pastelky intenzivně třou o papír. Na konci jsem úplně vymeditovaná, zklidněná, nádhera. Cítila jsem velký balast dnešní doby nakupen na něco hlubokého dávného. Setkáváme se před katedrálou, nakoukneme na poutnickou mši a jdem si dát obídek. Luky doma usíná, po obědě ulehá Ondra a já jdu s probuzeným Lukym na hřiště a ven. Navečer couračka po Santiagu, objevení lokální svatojánské slavnosti, nákup prvních suvenýrů. Uf, je jich na nás příliš, až z toho člověk dostává tik, tak jsem ráda, že jsme to zvládli. Na večeři kebab s empanadou a spát.

27. den 24.6.2019, Santiago - Madrid

Ráno jsme se omyli svatojánskou vodou a pomalu jsme balili naše zavazadla. Luky se naštěstí těsně před tím, než jsme měli odcházet, prospal doma. Ve městě už zase s plnou polní ještě lovíme pár suvenýrů a pak trávíme dost času na dětském hřišti u parku. Luky capá a rozhodl se poprvé v životě udělat sám pár kroků!!! To si to teda nechal opravdu na poslední chvíli, aby to ještě v Santiagu stihl! Několikrát jsme po cestě slyšeli, že než dojdeme do Santiaga, začne chodit. Věštby se naplnily a my máme ohromnou dojemnou radost. Dáváme cappuccino, na letiště dojedeme busem a letíme do Madridu. Sbohem Santiago. Pro mne to byl let hrůzy, naštěstí skončil a my se mohli odebrat do hostelu v Madridu.

28. den 25.6.2019, Madrid - Praha

Dopoledne jdeme za roh do nákupního centra na snídani a Lukáš to skoro celé ujde po nohách, ale ruku nepustí. Pak trávíme čas u jednoho bloku na hřišti, když tu najednou se otevřou dveře a na hřiště nakráčí několik tříd místní školky. Lukáš je dost rád, děti pozoruje a občas se snaží interagovat.

Po nákupu se přesunujeme na letiště, kde čas strávíme v dětském koutku. Posouvají nám čas odletu, ale dočkáme se. Po včerejším nepříjemném zážitku z letadla se snažím do sebe hodit nějaké pivo, aby to nebylo tak děsivé. Naštěstí let samotný prožívám v klidu a Luky ho skoro celý prospal.

V Praze na nás čekají Ondrovi rodiče, kteří nám přivezou naše auto, velký luxus, nasedáme do něj a unavení jedeme zpátky do Řevnic.