"Víkendové" Krkonoše se synem

Cože jsem to psala naposled? Jo, čas na výdech, jasně… to jsem si ještě myslela, že půjdu poslední týden školy do práce každý den. Jenže se to potom přeskládalo. A mně vznikly vprostřed týdne 2 dny volna. Hádejte co se stalo? Ano, projevily se naplno příznaky mé dlouhodobé chronické nemoci, jmenuje se "Syndrom prázdného kalendáře". Projevuje se tak, že jakmile vám vznikne v kalendáři jen malé volno, které by se dalo využít na výlet, hned vaše mysl nutkavě nabízí jednu možnost výletu za druhou. A co když to vznikne neočekávaně? Pak je vcelku jisté, že příznakům podlehnu.

Měl totiž volno i náš syn, zbytek třídy mu odjel na kurz, a já jsem tedy začula příležitost vyjet na výlet pouze s ním. Myšlenka, stará roky, mohla konečně dostat možnost uskutečnění. Radí to skvělá psycholožka Vlaďka Bartáková, že máte občas vyvětrat sourozence zvlášť, a po mé zkušenosti – něco na tom bude. Náš pokus, starý asi 3 roky, úspěšný nebyl, v tu dobu chtěli každý to, co dělal ten jiný, tentokrát to ale proběhlo skvěle v klidu.

Já si teda o víkendu před akcí říkala, co jsem si to vymyslela. Syn mne štval až na půdu a moc jsem si nedokázala představit, že si ještě dobrovolně na 2,5 dne zvýším intenzivně kontakt s ním. Uf.

Mít ale čas jen na jednoho a mít to ještě jako prioritu, udělá své. Musím uznat, že jsme se za tu dobu dostali někam, kam se nám jindy či po boku s dalšími, dostat nepovedlo. Takže já bych Vám to doporučila, zároveň na to ale u vás nemusí být vhodná doba, jak jsem zmiňovala náš dřívější pokus 3 roky starý, který zas tak "wau" nebyl.

Jinak ale běhen školního roku a týdenního kolotoče zas takový čas na syna nemám, ani trpělivost s ním. A uvědomila jsem si, že to ani nedokážu, či tomu nedokážu dát takovou důležitost, jen během dní doma. Ale trochu nám to schází v tom našem vztahu. No inspirace pro mne. S mým synem je obtížné konverzovat, má svá specifika, k sobě mne moc (moc? vůbec…) nepustí a náš vztah je pro mne plný velkých výzev. Jak říká citovaná Vlaďka Bartáková, jsou splavnější děti, a ty méně splavné… Oproti dcerce, s kterou si tak intuitivně přirozeně rozumíme, u syna mi intuice totálně selhává a já se často nemám čeho chytat a plodí to u mne velkou frustraci. O to jsem byla zvědavější na náš výlet. Sice na něm kromě doby spánku vyžadoval mou nepřetržitou 100% pozornost, ale pomohla nám k tomu, že se skoro nedostával do "svých stavů" a naopak jsme se k sobě přiblížili. Dokonce jsem v něm uviděla i "mé" nadšení pro hory, o kterém si jinak 363 dní v roce myslím, že ho nemá.

Popíšu vám náš výlet, který by se dal absolvovat jako víkendový výšvih, od pátku do neděle:

Mohli jsme vyjet až po 17té hodině, proto jsme přejeli do Vrchlabí, kde jsme spali. Ubytko hned u nádraží – hostel Rico, jedno z nejlevnějších, ale na jedno přespání dostačující. Ráno jsme se nechali autobusem vyvézt na hřeben ke Špindlerově boudě. Původní plán byl přejít hřeben k Pomezním boudám, ale protože jsem neměla syna samotného vyzkoušeného, a k jeho horskému nadšení jsem byla opatrná, radši jsem zvolila trasu do Pece (trasa zde). Kdyby náhodou už byl grogy, mohli jsme využít lanovku. Přece jen, je to výlet pro něj a ne pro nadrcení co největší trasy (žejo Ani…). Chytl ale celkem nadšení a s přestávkami jsme došli celkem v pohodě Obřím dolem až do Pece. Možnost lanovky jsem neartikulovala, ale byla tam 😊. Celkově tedy nějakých 14 Krkonošských kiometrů.

Další den jsem myslela, že ráno zmizíme z Pece, dojedeme si pro auto do Vrchlabí a pak uděláme program víc dle syna, hra, aquapark atd. Jaké bylo mé radostné překvapení, když mne ráno začal přemlouvat na Snežku! Sic to možná bylo tím, že chtěl jet tou svojí fascinující lanovkou, ale i tak. Chvilku polemizoval nad tím, zda nemůžeme na Pomezky dojít dnes. Pak jsme ale ustálili náš plán a ještě že tak, přece jen byl po včerejšku unavený. Za dopoledne dojdem z Růžohorek na Sněžku a zpět a po obědě dojedem pro auto do Vrchlabí a cestou zpět v Jičíně Aquapark. Vše klaplo! A dalších 7 Krkonošských kilometrů v kapse. Já měla tedy navečer už hlad jak vlk a trochu krizičku, ale večer jsme dorazili šťastně zpět. Co na tom, že další den mne čekala z od rána do večera do práce + loučení s kolegyní a den poté ráno vyrazíme do Bratislavy. Prázdninový režim výletů volá… voilá 😊