Cyklistické výletní tempo po roce!

Navazuji na rok starý příspěvek ZDE Tentokráte už nejezdíme ze školky, ale ze školy.  Myslíte, že naše tempo na kole zůstává stejné?

 Bohužel musím říci, že to po roce vypadá podobně (uáááá).

Přece jenom jsme si ale trochu pomohli.

Syn má větší průměr kol, tudíž na každý šláp přece musí to kolo popojet o pár centimetrů víc! A taky je škola blíž, než byla školka.

Tatínkem umístěný motivační tachometr ukazuje brutální čísla jako 5, někdy dokonce 7! Podle mě si syn vůbec neuvědomuje, že se na kole může (a má) jezdit rychleji. Prostě si šlape na volnošlap (=nejpomalejší tempo na které se dá jet a ještě nespadnete), přemýšlí nad bůhví čím a ZVOLNA jede krajinou...

Pro mne je to opravdu velký výdaj energie, taková trasa na kole. Já vždy začnu v zenu, připravena na "cyklistickou meditaci", avšak v průběhu mne to vždy přijde tak neuvěřitelný, že ke konci už mám chuť na syna křičet "můžeš jet prosím trochu rychleji" (light verze toho, co bych doopravdy ráda zakřičela). No a stojí mě nemalý výdaj energie, abych to opravdu neudělala.

Stejně dojíždíme ve stavu, kdy už jsem nepříjemná matka.

Jenže pak se to v mém mozku jako vždy nějak urovná, řeknu si "ale tak...nebylo to tak blbý, svítilo sluníčko, musíme to nacvičit a ono to vlastně bylo fajn že jsme jeli" ... a naplánuju kolo znovu, chápete to? Nepoučitelná?

Na synovu obhajobu musím říct, že se pěší výlety s ním zlepšily. Asi i proto, že v porovnání s dcerkou, která nasazuje "vzít a bolí nožičky" těžce manipulativním způsobem, je to vlastně parťák, i když nepomáhá. Vůbec víc věcí se se synkem zlepšilo... já mu snad to jeho tempo budu muset odpustit!

A co vy? Hlavně mi nepište, kolik jste schopni jezdit na kole kilometrů...