Jak brát tento web? S nadhledem!
Mám potřebu tady ošetřit, abyste se necítili, jak se někdy cítím já :). Simvás, já nejsem žádná outdoorová supermatka ale normální máma, které se na výletech dějou asi dost podobné věci, jako vám. Nebo já nevím, jak to máte vy, ale já vždycky na internetu nasosám ty ideály, nádherné příběhy s nikdy-nekončícím dobrodružstvím, supermámy co všechno dokážou a pak mám někdy pocit, že asi dělám něco špatně. Je také "fajn" si k tomu přečíst nějakou internetovou diskuzi, kde ostatní mámy píšou, jak se jim daří to, co se vám nedaří, a jejich názor co musíte udělat, abyste toho taky dosáhli. (Tímto u sebe například narážím na konkrétní téma "co dělat aby můj syn, který se nenarodil tak outdoorový jako jeho maminka, více ťapal"). Proboha, každé dítě i máma jsou jiné a to, že někde něco fungovalo, neznamená, že to bude u mě fungovat taky. Stejně se tím ale nechám někdy unést.
Takže - já na výletech opravdu zažívám i perné chvíle. A někdy bych si to fakt představovala jinak, to chování mých dětí. Zvlášť náš starší syn je trochu oříšek, v něčem se vymyká takovým těm běžným představám o dětech či většinovému chování dětí. Někdy závistivě pokukuju po ostatních mámách a dětech a lituju se :)... ale víte co, třeba mají za dveřmi domova jiné perné chvilky. Nebo nemají, ale mě to musí být úplně jedno, protože mně to k ničemu nepomůže a potřebuju pracovat s naší situací. Jo a to litování a závist vůbec nepomáhá, kdybyste to chtěli zkusit.
Kdybych neměla našeho synka, možná bych doteď dělala to, co jsem někdy udělala dřív. A to, že jsem měla na situaci někoho jiného hned názor, klidně jsem nějakou maminku odsoudila a myslela si, že to by se mi nestalo nebo bych to vyřešila jinak. A věděla jsem, že já to teda jinak dělat určitě budu. Jo, ten nahoře asi ví, koho sem dolů poslat :). Jsem čím dál pokornější a pokornější, se spoustou situací si nevím rady, kolikrát jsem udělala "to co přece nikdy dělat nebudu" a někdy se cítím i dost zoufale. I na výletech - když jsme na nich často tak statistika je neúprosná a některé nepříjemné situace na ten výlet vyjdou taky. Jen...ono z těch situací nejde utéct. Nejde říct OK, odevzdávám svou roli matky, stačilo. Takže nakonec jsem tím nucena projít, až dokonce. A na konci vycházím změněná, možná moudřejší či aspoň poučenější... ale že to někdy bolí, to jo!
Tak vám přeji, ať web (a roli matky) berete s nadhledem, inspirujete se a ať slouží k vašim dobrým pocitům :)