Vyzvedávání ze školy jako procházka?

...se může pěkně zvrtnout! :D Asi jsem fakt namotivovaná na věci týkající se procházek mých dětí. I když se bohužel neřadím mezi maminky, jejichž děti jsou vycepované a ujdou bez odmluv spoustu kilometrů. Možná právě proto mne to poňouká ke kreativním řešením. (I když myslím, že to spíš mám nějak v sobě trochu systémově... ).

Třeba již ty zmíněné odchody ze školy domů. Syn má školu ve vesnici na jednu stranu od nás a dcerka ve vesnici na druhou stranu od nás. Tudíž když jsem "začula" předpověď krásného počasí na odpolední hodiny, přišlo mi přirozené děti vyzvednout takto:

Jet 6 minut autem tam pro dcerku do školky, jet s ní 6 minut zpátky na Řevnické nádraží, tam nechat auto, svézt se jednu stanici vlakem a vyzvednout syna proto, abychom mohli spolu jít 3 km podél Berounky domů...

Nutno říct, že ta procházka podél Berounky je fakt za odměnu. Nejdříve jsem si tak i připadala, barevné scenérie krajiny mě fakt dostávaly. 

Postupně mě začaly dostávat i děti, které asi měly představu o odměně úplně jinou, až jsem skončila procházku nas_aná na úplně všechno... Sama sebe jsem udivila, co všechno jsem ochotná udělat k tomu, abych se pak našla úplně nas_aná na konci procházky :D. 

Že já naivka pořád předpokládám, že ta procházka s dětmi bude tak harmonická jako ta krajina okolo...

Tento způsob vyzvedávání zdá se mi poněkud...

Tak co, myslíte si, že to udělám znovu? :)