Před dětmi jsem neuměla chodit pomalu. Prostě mě to unavovalo daleko víc, psychicky zmáhalo a vůbec nebavilo. Ne, že bych vyloženě metala, jen jsem prostě nesnášela loudání. A tak jsem dopředu "čula" problém, až se mi narodí děti. Musím říct, že se mě snažily připravit co nejvíc a dost se jim to dařilo - v těhotenství ten...

No - jo, někdy jo. Ať už v módu, že jsem na děti sama a kolem jsou další maminky a děti, anebo že jedu někam úplně sama s dětmi. Mám super-skvělého muže (který má samozřejmě i chyby...), který má rád občasné výlety. Ale rozhodně jich nemusí tolik a v takovém tempu, jako já.

Já jsem si turistické hůlky brávala před dětmi pouze, když jsme šli nějakou expedici natěžko v horách. Od té doby, co můj břišní "core" odešel po těhotenstvích a porodech na dovolenou (doufám, že to má taky jen na 3 roky), si hůlky brávám, když nosím děti. Třeba i jen na Brdy. Docela záhy jsem však na výletech začala mít někoho,...

Něco vám řeknu. O tom, jak to vypadá uvnitř mě, než se pustíme na nějaký větší výlet, který testuje moje hranice. Mohli byste mít totiž dojem, že to mám všechno na háku. A podle mě je dobré takové mýty bořit. Pokud se jedná o nějaký nestandardní výlet, který skrývá potenciálně trochu či více adrenalinu, někdy mi to dá docela zabrat zůstat v klidu....

Mám potřebu tady ošetřit, abyste se necítili, jak se někdy cítím já :). Simvás, já nejsem žádná outdoorová supermatka ale normální máma, které se na výletech dějou asi dost podobné věci, jako vám. Nebo já nevím, jak to máte vy, ale já vždycky na internetu nasosám ty ideály, nádherné příběhy s nikdy-nekončícím dobrodružstvím, supermámy co všechno...